"Čau Amy," polekala jí její kamarádka Jane hlasitým vykřiknutím.

"Máš jó, máš?" zeptala se přítelkyně trochu závistivě.

"Jo, pučila sem si od Richarda dvacku."

"A jak mu to jako hodláš vrátit, ty chytrá? Co?"

"Se nestarej, já to zmáknu!"

Jane si odhodila tmavý pramen vlasů z čela a pohrdavě si odfrkla.

"No jasně, ty to víš jistě líp," řekla a nahnula se kámošce přes rameno, "co píšou?" přitáhla si časopis blíž k sobě, aby do něj viděla.

"Mluví se tu hlavně o sexu."

Jane se zamyslela.

"Píše se spoustu věcí, ale stejně by mě zajímalo, jaký je to… víš… doopravdy. Bude to uplně jiný, než jak se to píše v Bravu, to je jasný."

"Ty seš fakt pitomá," smála se Amy, "snad bys to nechtěla zkusit?"

"Náhodou…"

"Prosimtě, vždyť seš na to strašně malá."

"Nekecej, jsem o rok starší než ty."

"Skoro! Dvanáct ti bude až za tejden."

"Za šest dní, ty hloupá," osočila se hrubě Jane, "a krom toho, znám holku, která byla v jedenácti těhotná."

"To bylo někde v Africe, pitomče!"

"To je fuk!"

"Není!"

"Je!"

"A snad bys nechtěla bejt taky těhotná…"

"Ne, ale spát s nějakym hezkym chlapem…"

"Ty seš asi vážně blbá, to bych tě chtěla vidět."

"Víš co? Když seš tak malá, tak mi dej pokoj."

"No jó ty stařešino."

Jane se nasupeně zvedla, ale vzápětí se opět posadila, "Nechce se mi domu."

"Ne, protože já mám Bravo, co?"

Dívka mlčela. Opřela se o opěradlo a dívala se do nebe, pak se ale trochu začervenala. Podívala se na svou kamarádku a znovu do jejího časopisu.

"Ani vo tom neuvažuju. Teď mi bylo jedenáct."

"Na tom přece nezáleží?"

"A na čem podle tebe záleží?"

"No já nevim… možná na sexuální vyspělosti."

"Kdyby s tebou spal nějakej kluk, kterýmu už bylo patnáct, šel by za to do basy. Za zneužívání malý holky."

"Já už nejsem malá!"

"Dyť vim. Já taky ne, ale to sou ty zákony…"

"To by mě zajímalo, kterej debil to vymyslel. Jsme chudáci."

"Ne, to ty seš chudák a navíc sexuální maniak…"

"A jestli vůbec víš, co to znamená?" Zeptala se pohrdavě Jane.

"Asi ne, tyjo. Že seš posedlá sexem."

"To není pravda, jen na něj často myslim, to v mym věku každej."

Amy se zamyslela.

"Doufám, že nebudu jako ty!"

"Ale budeš. Viděla si už někdy vůbec nahýho chlapa?"

"Jo, abys věděla!"

"Jasně, Petra, když se loni svlík před tabulí, co?"

"Ale prdlajs…"

"Tak koho, koho?" nabádala Amy.

"Marwina."

"Kecáš!"

"Ne!"

"A kdy, ty vole?"

"Neřikej mi vole, jo?"

"Oukej, tak kdy?"

"Na klučičích záchodech."

"A jaký to bylo?"

"Všim si mě a hodil po mně toaleťák, takže sem si ho ani nemohla pořádně prohlídnout. Pak na mě šel žaloval Klingerový a já z toho měla průser jak Brno."

"Jak Brno, jo?" Uchichtla se Amy, "Z toho plyne, že nemáš lízt na klučičí záchody."

"No jo… ale Marwin stejně není moc chlap…"

"Náhodou lepší než nic. Hele, víš co tu píšou? Že kluci sexuálně dospívaj podstatně pozdějc, než holky, takže na sex nemyslej asi tak do čtrnácti let."

Dívky se rozesmály.

"To je fakt nechutný. Co je vlastně ten orgasmus?" zeptala se Amy.

"To nevíš? To je vyvrcholení sexu."

"Jak, vyvrcholení?"

"To je přece láska ne?"

"To se s tim nedá srovnávat, ty tupče."

"Hm… takže je to příjemnej pocit ze sexu?"

"Jo."

"Aha. Tady píšou o orálnim sexu. Co to je?"

"To bude asi něco dost nechutnýho…"

"Jo, to jo, nic moc jinýho tu nepíšou."

Dívky listovaly časopisem.

"Moc tomu tady nerozumim." podotkla Amy.

"Jasně hlavně mamča. Ale stejně si myslim, že kdyby tehdy existovalo Bravo, tak si ho taky kupujou. Jako my"

"To je jasný jak facka. Proč ze sebe všichni dospělý musej dělat vzorňáčky, jen aby se nám předvedli?"

"Jo… ty, hele, dovedeš si představit tvoje rodiče, jak spolu spí?"

"Ty seš pitomá!"

"Ne, vážně. Já mám občas pocit, že mě asi adoptovali, protože si je vůbec nedovedu představit v posteli…"

"Ne vážně…"

"Hele, to mě fakt nezajímá, du domu."

"Ne, počkej!" kamarádka jí chytila za ruku dřív, než se stačila Amy zvednout, "Tak jo, jiný téma."

Amy v časopisu narazila na slovo, které ji zaujalo."

"Co je to vibrátor?"

"Co to má společnýho se sexem?"

Jane něco napadlo, ale styděla se a tak se svou domněnku nesvěřila.

"Nevim."

"To je vážně k vzteku…"

"Jo."

Amy se podívala na hodinky.

"Sakra, už je pět. Za půl hodiny mám kytaru. Tak čau, musim letět."

"Do skrýše, klidně si ho puč."

"To nestíháš, dej mi ho, já si ho přečtu a pak ho tam hodim."

"Fajn, ale neztrať ho, jasný?"

"Jako bys mě neznala…" osočila se Jane, ale usmála se, když jí bravo kamarádka podávala.

"Jasně…" zavolala Amy a pak už byl jen slyšet vzdalující se dusot bot.

Článek už zaujal lidí